Často se mě (ať už při besedách ve vinařských spolcích, různých degustacích, setkáních či jen tak u pohárku vína) ptají, jak si naše víno stojí ve světové konkurenci. Nemyslí tím medaile vinařů, mají na mysli spíše trendy ve výrobě vín, jaké mají chutě, jaký je rozdíl mezi vínem například z Nového Zélandu a vínem z Mutěnic.
Jak se tak nad tím zamýšlím, srovnání je velmi zajímavé. Každý region si drží své specifikum, vína jsou odlišná v závislosti na půdě i sluníčku. Na druhé straně ale musím říct, že globalizace a obrovská masa lidí, která průběžně cestuje po celé zeměkouli tyto rozdíly zahlazuje.
V Gruzii, kolébce to vína, nám standardně dávali ochutnávat dva typy vín. Jejich klasická vína, vyrobené náročnou technologií, pomalým lisováním, zráním v kverových nádobách na kalech, až do půli června. To je neskutečně zajímavé, lahodné a naprosto skvělé. Ale, globalizace se šíří a Gruzii navštěvuje stále více turistů s takzvanou univerzální chutí. Proto začali Gruzínci vyrábět i vína tzv. francouzského typu, tedy vína svěží, světlejší, ovocná a někdy i lehounce naperlená. I když musím říct, že byla také jedinečná.
Jak jsem byl velmi překvapen, když jsem při mé podzimní cestě do Japonska ochutnal jejich vína. Podotýkám, že z hroznů, i když jsem si dovezl také sekt z rýžové pálenky, který jsem ale ještě neměl odvahu otevřít. Ale zpět k vínu, bílé víno vypěstované pod sopkou Fuji bylo překvapivě chuťově čisté, ovocné, voňavé, velmi podobné vínům od nás. To samé červené. Jednodušší, ale pěkně vyrobené a dá se u jejich vín posedět.
To Izraelská vína jsou oproti našim hutnější, s vyšším alkoholem, temně rubínová, až černá. Bílá vína z nížinného Izraele, jsou alkoholické a lehce hořké. Až po výjezdu na Golandské výšiny, kde jsem se jako jeden z mála cizinců měl to štěstí se podívat, jsme se dostali do vinařství jako vystřiženého od nás. Nádherně ovocné, jahodově - smetanové růžové, bílé podobné našemu Mülleru v nejlepší formě. Vlastně podobná situace jako v Gruzii. Místní typické vína a pro jistotu i evropský styl vín.
Zato v Myanmaru, bývalé Barmě se nepovedl ani jeden typ vín, Stejně jako ve Vietnamu či Thajsku. V žádné z těchto zemí jsem nemohl být s místní produkcí spokojený. I když se snažili právě o evropský styl, vznikla z toho, nepitelná břečka, jalová a bez kyselin. Místním to ale chutnalo.
A jdeme ještě dál na východ, vlastně východněji už na vinice nenarazíte. Nový Zéland je kromě nádherné přírody, hor a Pána prstenů také zemí vína. Vinařství je zde stále v rozkvětu a zdejší vína jsou fantastická. Stejně tak jako pohodová atmosféra ostrovu “na konci světa”. Převažuje zde Sauvignon Blanc, který má díky unikátnímu pacifickému klimatu silně svěží broskvově tóny. Není to ale jenom o něm. Zdejší Rulandské modré je na úrovni těch francouzských a Ryzlinky Rýnské z oblasti Martinborough jsou svou mineralitou podobné těm naším.
Vinařský svět je pestrý, a to jsem do něj dnes jen velmi lehce nahlédnul. Chystám se teď znovu na týdenní chutnání světových vín Grand Joure de Burgund. A to bude zase jiná káva.
