Vinice je zárodečnou buňkou jakosti. Poté, co v 80. a zejména 90. a následných letech začalo mnoho vinařů investovat do dobře vypadajících sklepů a moderních technologií, nacházejí nyní cestu zpět ke kořenům kvality – obdělávání vinic. Nejen ve sklepě, ale již ve vinici se rozhoduje, zda bude využit potenciál kvality skrytý v půdě, a nebo ne.
Péčí o půdu, řezem révy a potíráním škůdců všeho typu se vytvářejí předpoklady pro to, aby se z průměrných vín mohla stát vína dobrá, z dobrých velmi dobrá a z velmi dobrých vína velká. Vinobraní je pak vrcholem vinařova roku. Při vinobraní se rozhoduje, zda se podaří kvality pracně vyrvané přírodě bez úhony dostat do sklepů. Někteří odborníci tvrdí, že čím je lepší víno, tím méně je možno práci na vinici mechanizovat. Prý pot na čele vinaře nesoucího putnu hroznů a pára nad tělem koně táhnoucího pluh jsou tím, co představuje cenu vína.
Zpátky ke kořenům se snaží dostat vinohradníky třeba i doc. Michlovský, vinař a učitel na vysoké škole vinařské v Lednici. Pořádá pravidelné semináře o návratu k autochtonním vínům, propaguje úzké spony vinic a zásadní pro něj je hluboká rigolace před výsadbou. Napsal rovněž novou sérii vynikajících knih o pěstování révy, výrobě vína a umění degustace vín, které najdete v nabídce Vinařského domu v Dubňanech.
A když už jsme u těch sponů, je zajímavé, jak se ve světě dle potřeb a polohy mění hustota výsadby révy. U nás platí, že průměrný hektar vinice má asi 4 500 keřů. V tradičních španělských vinicích, které jsou vysázeny tzv. „na kolky“, mají v jednom hektaru pouze 1100 keřů. V Kalifornii se přísně dbá na to, aby réva mohla být strojově obdělávána, a tak tamní hektar vinice, která vypadá jako přesně střižený živý plot, má maximálně 3500 keřů. Vysoký podíl ruční práce se znovu objevuje na jihu Francie. Nově vysazené vinice mívají díky úzkým sponům, zajišťující větší konkurenci mezi keři, těžší přístup k živinám a tím i vyšší kyselinky, dokonce až 6000 keřů na hektar. Hrozny, ze kterých se vyrábí nejkvalitnější šampaňské, rostou ve speciálním útvaru, blízko u sebe a také nízko u země. Odstup mezi keři i mezi řádky činí pouhý metr. Takové vinice mívají až 10 000 keřů na hektar.
Na obdělávání těchto nízkých, ale hustých vinic vyvinuli Francouzi úzké traktory s vysokými koly („enjambeurs“), které se pak stali oblíbené po celém světě. Rekordmany v počtu keřů na hektar ve vinici, jsou některé staré vinohrady na Mosele a Saar, pocházející ještě z doby před mechanizací. Jsou osázeny až 12 000 révovými keři na hektar a jsou doposud funkční. Na začátku minulého století, kdy byly vinice ještě obdělávány za pomocí koňů a mezků, bylo na jednom hektaru často až 20 000 keřů. A v antice Římané dokonce sázeli až 35 000 keřů do hektaru.
Lze tedy vidět, že žádná z vln modernizace, která se převalila nejen přes naši krajinu, neměla ten pravý patent na rozum. Vinaři si časem vždy naši ideální rozložení, vhodné nejen pro ně, ale i pro vinici a hlavně pro budoucí víno. Když jsem tak dnes procházel vinohrady v okolí Mutěnic, byla ta moudrost předků jasně vidět. Věděli kde vysadit a co. Kde réva historicky nepatřila, a přesto tam byla v minulých desetiletích za vidinou zisků, nebo i dotací vysázena, pomalu hyne. Škoda práce i peněz, lidé by se měli více zajímat o minulost a brát si z ní ponaučení.
