Možná to znáte. Jsou dny, kdy se vám moc nedaří, kdy máte dojem, že nic nefunguje, nevyhovuje počasí, systém, vláda a třeba ani manželka. Máte pocit, že všude jinde to musí být lepší, než tady. Taková ta normální marnost. Pak přijde okamžik, kdy zjistíte, že je to jen o vás a nic není tak černé, jak vypadá. Zejména vinaři a zemědělci ví, že je období naprostého zmaru, kdy si myslíte, že máte po úrodě a nakonec je z toho docela dobrý ročník.
Rok 2016 nám vinohradníkům klade do cesty stále nějaké překážky. Když jsem se nad tím nedávno zamýšlel a rekapituloval poslední roky, můžu s klidem říct, že opravdu nic není tak horké, jak se uvaří. Za posledních 20 let co si jen tak matně vzpomínám, bylo takových „marných ročníků“, které nakonec dopadly jinak, více. A není to jen věc naší generace.
Myslím, že naši předci bojovali o hrozny daleko těžším způsobem. Neměli naši techniku, neměli naše pomocníky z oboru chemie, přesto nejen že tvořili solidní vína, ale také se o víně bavili, vínem žili a zpívali o něm. To vše jsem si také uvědomil o tomto pestrém, prvním srpnovém víkendu.
V sobotu jsem měl tu čest zasednout v hodnotící komisi dalšího ročníku Galerie Rulandských vín v Kyjově. Tamní organizátoři připravili přes 400 vzorků vín odrůdy Rulandské šedé, Rulandské bílé, Rulandské modré a Chardonnay od renomovaných profesionálních vinařů z celé České republiky. A podle vín, které byly v mé komisi, se rozhodně máme na co příští víkend na výstavě v Kyjově těšit.
Kyjovsko mělo tento víkend ještě jednu nádhernou akci, která souvisí z historií, kterou jsem zmínil. A to 32. Národopisný festival kyjovského Dolňácka v Miloticích. Organizátor, obec Milotice v čele se svým starostou, se nebáli opět svěřit uměleckou organizaci mladým.
I když v pátek počasí zrovna nevyšlo a déšť rozehnal hosty úvodního dne festivalu, na náladu a soudržnost lidí to nemělo velký vliv. V sobotu a neděli zato vyšlo do posledního detailu. Chuť bavit se a nasávat atmosféru festivalu byla po celou dobu velká. Díky krásnému prostředí Šidlen a "milockého" zámku se stává tento festival vyhledávaným nejen pro místní, ale i pro hosty z celé republiky. Ale i přesto si zachoval přátelský ráz malé akce, na které vám připadá, že všechny znáte, všichni se na sebe usmívají a jsou naladěni na stejnou vlnu. Dokonce i organizátoři, kteří sloužili po celé tři dny, byli stále příjemní, nebyla cítit žádná komisnost a důležitost. Byli normální. Je příjemné tam být a nechat se dobít optimismem lidí okolo. Vlastně mi to přijde, že i přes všechny tragédie, které se na nás valí - naštěstí pro nás jen z médií - se tady máme docela dobře. A obloukem se tak vracím zpátky k vínu.
Skoro v každé písni, která na podiích zazněla, se o víně zpívá. Patříme k němu víc, než si dokážeme uvědomit. Stánky vinařských firem na festivalu obhospodařovali většinou mladí vinaři, kteří svému oboru velmi dobře rozumí a mají obrovský elán. A to je výborná zpráva. Vypněte televizní noviny a sedněte si s pohákem našeho moravského vína třeba na terasu. Možná na to zítra nebude čas.
Zbyněk Kopeček
