Víno a vinařství, vinařská kultura, historie, etiketa a vůbec vše, co s tímto ušlechtilým mokem má co dočinění, je je mým životním koníčkem a mnoho let i živobytím. A to živobytím sice těžkým, ale neskutečně přínosným a naštěstí nikdy nekončícím. Laikovi se může zdát ta opakující se činnost až depresivní, ale kdo vinaří, ví jaké to je, když už je na spadnutí nový ročník, zejména zdá-li se býti krásným. Už aby se koštoval a pak ještě v zimě do vinice, postříhat jak říkáme na Moravě a vlastně založit úrodu dalšího roku.
Hrozny jsou součástí jídelníčku člověka od samého počátku jeho existence. Už lovci mamutů měli odvahu posílenou zkvašenou bobulí révy vinné. No nakonec, zkuste jít na mamuta střízlivý... Díky této době také muži geneticky snesou víc alkoholu než ženy. Pijí totiž o několik tisíc let déle. Právě lovci mamutů se před samotným lovem posilnili ať už nakvašenými bobulemi révy nebo zkvašeným lektvarem z jiného ovoce či rostliny. A hned se jim zdál mamut menší a mírnější. Zatímco ženy udržovali oheň a starali se o děti. Střízlivé. Ještě že v současnosti už to tak není... Dokonce název „gvino“ tedy dnes víno, pochází z biblických krajin Arménie a Gruzie, tedy místa vylodění Noema a jeho archy.
V českých zemích se traduje, že víno dovezl do českých zemí král Karel IV. Ale my, skromní Moravané víme, že díky římským legiím bylo víno pěstováno v oblastech okolo Pálavy už v 1 století našeho letopočtu. V době velkomoravské říše byla Morava už poměrně slušně osázena révou vinnou.
Bohužel, jak šly staletí, různé vlivy a nálady, války i národy, tak se měnila i popularita výroby vína i výsadba vinic. Snad poslední velkou ránu pro vinohradnictví v celé Evropě byla kalamita peronospory a zejména mšičky révokazu dovlečené z Ameriky v 19 století. Tato kalamita měla obrovský vliv na trhy z vínem, ceny a i na hledání ideálních poloh pro nové vinice.
Jen pro zajímavost, před touto kalamitou měly české země asi 75 tisíc hektarů vinic. Hrozny se sbíraly i na úpatí Jeseníků. Dnes máme celkem pouze 18 tisíc hektarů. Ale za to na těch nejkvalitnějších polohách.
Mám velké štěstí, že žiji zrovna tady, v oblasti s tak obrovskou kulturní tradicí, kdy i naše povaha je vínu podobná a vlastně celý kraj, ať si to uvědomujeme či nikoliv je vínem silně ovlivněný. Písněmi, tanci i chováním. Nebo snad ovíněný? Občas vypěníme jak burčák ale po zchlazení se uklidníme a pomalu přestaneme prskat.. A taky čím jsme starší tím jsme lepší…
Ale víno dnes už musí mít určitou úroveň. A o tom jsou články Rádce pěstitele (tedy nejenom o tom).
