Vinobraní je v plném proudu a určitě již za svou polovinou. Chtěl jsem říct, že je zatím trochu komplikované, ale jak tak nad tím přemýšlím, tuto větu bych mohl použít vlastně při kterémkoliv vinobraní za posledních deset let. V některých oblastech, jako je bohužel i naše Dubňanská hora, Mutěnice a část Hovoran kroupy pobily téměř celou úrodu. Odrůdy jako Floriánka či Muškát jsme téměř ani nesbírali a šly rovnou na zem. Ostatní oblasti mají révu zdravou a krásnou, ale není tak bohatá, jak předpokládali.
Takže začíná být zase tak trochu neukojená poptávka po hroznech. Vyšší prodej buničiny Greencel zase detekuje větší starost o kaly a také problémy při zpracování hroznů. Mošty se díky krásnému počasí umí rozkvasit ještě při odkalování a na tento problém je naše buničina skvělá.
Jak uvidíte, že začíná odstavený mošt perlit, jednoduše do něj nasypejte buničinu dle návodu, nechejte několik minut vstřebat a potom přelisujte. Buničina na sebe naváže kvasinky a je podporující kaly a kvasný proces by se měl zastavit. Pokud mošt už „ jede“ tak, ža ani tento zákrok nepomůže, je zapotřebí jej přefiltrovat a kvasinky tak zachytit do filtračních desek. Poslední možnost je nechat víno spontánně prokvasit, tedy ať jde vlastní cestou. Ta však umí být velmi nepříjemná. Takto vykvašená vína bývají drsnější, svíravější a chudé ve vůni.
Jak jsem zmínil, každý z nás (nejen) vinařů na vlastní úrodě, skladbě odrůd i úrodě a její kvalitě sám poznal, že počasí se opravdu mění. O tom, jak dozrávají některé odrůdy, například Ryzlink Vlašský, jsme si dříve jen mohli nechat zdát.
A myslím, že je to jen začátek. Dnes si byl u nás ve Vinařském domě v Dubňanech pořídit svou kompletní vinařskou technologii vinař z Litevska. Koupil si mlýnek, lis, nerezky, demižony, koštýře, kvasinky.. prostě vše co vinař potřebuje. Nedalo mi to a dal jsem se s ním do hovoru. V Litevsku, zhruba 40 kilometrů od Polských hranic má dva hektary vinic. Ukazoval mě na fotografiích svůj velmi hezký a udržovaný vinohrad s vysazenými autochtonními odrůdami. Sluncem zalitá vinice se statkem v dáli vypadala jako fotka z Toskánska. Vína prý dělá sušší, lehčí a dobře pitelná. Slíbil při příští návštěvě vzorek, takže uvidím.
No, není to tak dávno, co jsme zdvíhali obočí nad pokusy poláků pěstovat révu a kde jsou dnes. Na dotaz, kde se vinařinu naučil odpověděl, že ve Švédsku, kde byl na brigádě u vinaře vlastnícího 20 hektarů révy. Já jsem jen rád, že přijel z takové dálky k nám do vinařského domu to ne poprvé, protože prý nejen máme, ale umíme i poradit.. Takže vinaři pozor. Blíží se vážná konkurence z Polska, Litvy a Švédska… A pokud se nevzpamatujeme, kam to půjde dál. Že by Gronsko??
Akce:
